Aya Sofya

Vstoupíš do prosvětlené místnosti a rozhlédneš se kolem sebe. Tvé oči si zvykají na podivné a matné světlo, jež prochází přes… ach, jaká jsou to okna. Na každém z nich je něco jiného. V krásách barev na tebe shlížejí biblické postavy a výjevy ze života. Andělé, prorok, obyčejní smrtelníci… Přelétáváš očima z jednoho okna na druhé a hltáš tu nádheru, vstřebáváš ji a v duchu se sám sebe ptáš, jak tohle mohla lidská ruka vytvořit? Pozvedneš hlavu ještě víc a bezděky se přikrčíš – kopule vznášející se nad tebou ti nepřidává na statečnosti. Skoro to vypadá, jako by se chtěla každou chvíli zřítit, ale to se nestane. Stojí tu tak již věky, bez pohybu, výkyvu… a ještě dlouho bude. Vrátíš se ke krásným mozaikám na oknech, tak se tomu totiž odborně říká, a znovu je začneš studovat, než tě hlas průvodce zavolá. Neochotně, tvoje nohy odmítají poslušnost, oči stále upřené na okna, jdeš za hlasem…

Nad Stambulem, přesněji řečeno nad historickou částí Sultanahmet, se tyčí kostel Aya Sofya, též nazývaný chrám Svaté moudrosti. Pro Turecko to je velmi významná a důležitá stavba. Od r. 537, kdy byla za vlády císaře Justiniána Aya Sofya dokončena, byla totiž největším a nejvýznamnějším chrámem křesťanského světa. Stejně významnou se tato velkolepá stavba stala i pro islámský svět. O 900 let později totiž připadla Aya Sofya do rukou osmanských sultánů, kteří ji změnili na mešitu a přistavěli k ní čtyři minarety. V roce 1936 ji pak Atatürk převedl do světského užívání a od té doby je Aya Sofya muzeem.

Neodmyslitelnou součástí chrámu je kupole, která podtrhuje krásu a majestátnost stavby. Její velikost předčila až katedrála sv. Petra v Římě o 1000 let později. Při projektování kupole dokázali byzantští architekti nemožné – obrovská kupole působí, jako by nad interiérem chrámu Aya Sofya visela ve vzduchu. Této iluze bylo dosaženo použitím dutých cihel z lehkého propustného jílu.

Jakmile se ocitnete uvnitř tohoto velkolepého objektu, daleko více než samotné rozměry vás zřejmě uchvátí příjemná, důvěrná atmosféra, kterou do jisté míry vytvářejí teplé odstíny kamenů a třpytivé mozaiky, z nichž mnohé byly vytvořeny za císaře Justiniána; ten totiž chtěl, aby chrám předčil svou krásou všechny ostatní stavby křesťanského světa. V 16. století muslimský zákon nepřipouštěl zobrazování člověka nebo zvířete, a tak Süleyman Nádherný nařídil, aby byly mozaiky zakryty. Naštěstí řemeslníci použili sádrovou maltu, která samovolně vytvořila ochrannou vrstvu.

Neustále renovace v chrámu Aya Sofya odhalují tato skvostná díla, z nich mnohá jsou ze zlata a zobrazují anděly a svaté. Mezi nejvýznamnější díla patří zobrazení Madony s dítětem a Kristus mající po boku Pannu Marii a Jana Křtitele. Obrazy se světlejší tematikou naleznete až na konci jižní galerie. Na svérázný způsob přišla v 11. století císařovna Zöe při portrétování svých manželů. Když jeden střídal druhého, nechala jednoduše přemalovat tvář bývalého manžela na tvář jeho následovníka. Na posledním portrétu je dodnes vyobrazen Konstantin, který měl tu výsadu, že svou ženu přežil. Nejvyhledávanější místo chrámu Aya Sofya se nachází v severním křídle. Říká se mu Plačící sloup a legenda vypráví, že vlhkost držící se na jeho mosazném a mramorovém povrchu vyléčí všechny nemoci.